Mladá dáma Emma Woodhouseová považovala svůj život za téměř dokonalý. Jako krásná, inteligentní a navíc i dobře vychovaná a vzdělaná slečna z lepších kruhů byla obdivovaná a chválená v širokém i dalekém okolí rodinného venkovského sídla. Na rozdíl od svých vrstevnic, nemyslících na nic jiného než vdavky, byla Emma (dle svého mínění) naprosto spokojená s životem na venkově s milovaným hypochondrickým tatínkem. Jenže pak se její vychovatelka a přítelkyně provdala a Emmina bystrá hlavinka se začala trochu nudit. I začala se milá Emma, místo aby se starala o své štěstí, starat o štěstí jiných a manévrovat je do (podle ní) nejvhodnějších svazků. Trvalo jí nějaký čas, než dospěla k poznání, že lidé se prostě chovat a zamilovávat tak, jak si ona zamane, nebudou. A navíc si ke svému úžasu uvědomila, že jistého pana Knightleyho, dávného rodinného přítele, by v ženské náruči viděla velmi nerada.
